Ostravská Purposia chystá vlastní investiční fond. Nabídky na akvizice přicházejí nonstop, říká šéf Jan Hasík
O byznysových a politických lídrech Asie se často říká, že nepřemýšlejí v kvartálech jako mnozí na Západě, ale ve staletích. Hlavní je dlouhodobá strategie, nikoli krátkodobé zisky. Když šéf ostravského holdingu Purposia Group Jan Hasík v japonské Ósace vypráví o své vizi budoucnosti, myšlením do Asie zapadá. „Některé investice se nám vrátí třeba za padesát nebo sto let,“ tvrdí. Nabídka na koupi nějaké firmy mu přichází minimálně jednou týdně.
Základ Purposie, skupiny, do níž aktuálně patří 42 firem generujících roční tržby kolem čtyř miliard korun, tvoří stavební společnost HSF System. Jan Hasík ji založil v roce 2002 a loni se pro e15 vyjádřil, že buduje firmu na tři staletí. Ostravský podnikatel odkazuje například na staleté tradice francouzských vinařství nebo švédský podnik Husqvarna, který nedávno oslavil 330 let. Jak něčeho takového docílit? Nutná je technická stránka věci typu vytvoření holdingové struktury, nastavení procesů nebo možnosti managementu nakupovat akcie. Pro Hasíka je ale důležité i vytvoření kultury, jež dlouhodobé podnikání a předávání z generace na generaci lidí, kteří do firmy přijdou, umožní.
Purposia je jedním z komerčních partnerů českého pavilonu na ósackém Expu 2025. Mnozí další podnikatelé jsou partnery primárně kvůli byznysu a navázání kontaktů a na tom samozřejmě není nic v nepořádku. Ostatně i Hasík se snaží navázat vztahy s japonskými partnery třeba kvůli jejich technologickému know-how. O hlavním účelu podpory výstavy ale přemýšlí jinak. S kolegou z vedení Tomášem Kosou se do Japonska vydal na úvodní rozjezd akce, během následujícího půl roku však do Ósaky vyšle desítky kolegů, stejně jako předtím na Expo do Dubaje.
Zhruba patnácti milionů korun, co to bude stát, nelituje. „Jde o investici do vzdělávání a sebevědomí našich zaměstnanců. My Češi si často nevěříme a bojíme se cizích věcí. Naši lidé musejí být v kontaktu se světem a světová výstava je ideální příležitost,“ vysvětluje Hasík. „Lidé se mě často ptají, jak takové investice měřím a kdy se mi vrátí. Nechápou to. Nemám firmu postavenou na uvažování, že musím něco koupit a zítra to o deset korun dráž prodat. Samozřejmě se orientujeme na vytvoření zisku, ale ten nemusí vznikat na všech položkách.“
Na prodej, a přece neprodejné
Hasíkův přístup připomíná jedno byznysové „pořekadlo“. Jeden podnikatel se ptá druhého: „Investuješ obří prostředky do vzdělávání svých lidí. Co když ale pak odejdou jinam?“ Odpověď zní: „A co když do jejich růstu a vzdělávání investovat nebudu a oni zůstanou?“ Rozdíly v přístupu k budování firem se právě nyní projevují i v českém prostředí. Mnozí podnikatelé přemýšlejí o tom, co bude s jejich dílem dál a jak firmu udržet při životě, když ji například nechtějí převzít jejich děti.
Po listopadu 1989 vznikla řada společností, jejichž majitele začíná dohánět čas. Ti, kdo začali podnikat v letech krátce po pádu komunismu, dnes míří na odpočinek a často se snaží firmu prodat. V posledních letech tak například můžeme pozorovat vlnu prodejů regionálních poskytovatelů internetu, které skoupili Karel Pražák (Kaprain a Nej.cz) a Tomáš Otruba (Nordic Telecom Regional), aby je pak v balíku přeprodali skupině PPF. Další menší providery nakupuje ČEZ nebo rostoucí českobudějovická štika Starnet.
Ve stavebnictví je to podobné. „Minimálně jednou týdně nám na stole přistane nabídka, jestli nechceme někoho koupit. Do toho nepočítám nemovitosti a projekty, to by bylo několik nabídek týdně,“ vypočítává Hasík. Auditoři, odborníci na due diligence nebo akviziční poradci ale upozorňují, že mnohé z firem, jež se porevoluční podnikatelé snaží udat, jsou vlastně neprodejné. Zcela totiž závisejí na svém zakladateli‑šéfovi, který když odejde, firma přestane fungovat. Nikdo v nich nenastavoval procesy ani nedal dohromady schopný management.
„Když to řeknu diplomaticky, mnoho možných akvizic si vyhodnotíme jako velké riziko. Jednoduše se vám může stát, že si koupíte lidi, stroje a nějaké nemovitosti. Lidi ale získáte na tři měsíce, a když se nedomluvíte, podle pracovní smlouvy odejdou. Stroje a baráky si můžete pořídit i bez toho, abyste někomu platili násobky zisku EBITDA a budoucí zisky,“ popisuje Hasík neduhy českého podnikání.
Investiční fond na obzoru
Purposia dosud do akvizic dala kolem miliardy korun. Vzhledem k popsaným rizikům se však zatím orientovala čistě na stavebnictví, tedy na obor, jemuž skupina rozumí a dokáže poznat, zda nekupuje zajíce v pytli. Hasík se přesto chce víc rozkročit. Lidé z jeho okolí říkají, že ho těší, když se o Purposia Group píše jako o investiční, a ne jen jako o čistě stavební skupině. Ostatně i proto při formování holdingu zvolil jako zastřešující název Purposia, a nikoli původní a v oboru známý HSF System. „Přicházejí příležitosti, abychom podnikali i jinde než ve stavebnictví,“ potvrzuje ostravský podnikatel. „Zatím to krystalizuje, ale aktuálně se nejlépe jeví možnosti v dopravě a turistickém ruchu.“
Ostravská skupina v současné době staví jen na vlastním kapitálu. S plánovanou expanzí ale uvažuje o vytvoření investičního fondu. Už nyní z trhu chodí nabídky od investorů, že by s Purposií chtěli podnikat, skupina to nicméně zatím odmítá. Nový fond by se nejspíš zaměřil na developerské projekty. V nich se už Purposia angažuje prostřednictvím firmy Antracit: Generuje kapitál z výrobních a stavebních podniků a ten používá při developerských aktivitách. Právě u nich je na trhu běžné, že využívají investiční fondy. „Musíme si být jistí, že budeme umět hospodařit s kapitálem někoho jiného, je to velká zodpovědnost,“ zdůrazňuje Hasík. Jako další krok ale nevylučuje ani burzu.
Příležitost přeje připraveným
V prohlášeních různých podnikatelských organizací i mnohých byznysmenů a politiků, jež v poslední době zaznívají v médiích, jsou často slyšet obavy. Propadáme se prý do bezvýznamnosti, z jedné strany nás drtí USA, z druhé Čína, kontinent a země upadají, uregulujeme se k smrti a všechno je marnost. Hasík a jeho tým ale kolem sebe šíří optimismus. „Je to přesně naopak, nářky nejsou namístě. Pokud bych mohl českým podnikatelům něco vzkázat, tak to, aby méně brečeli a více dělali,“ směje se Hasík. „Situace není špatná, Evropa a Česko jsou výborné místo k životu a podnikání.“
Připomíná, že stavebnictví nějaké problémy řeší neustále: jednou není železo, jindy beton, tu chybějí inženýři, tu dělníci. „Jsme zvyklí s tím pracovat. Možná se málo zabývám různými makroekonomickými vlivy, nad nimiž se pořád obecně pláče, ale co podnikám, situace je pořád stejná,“ poznamenává šéf Purposie a dodává, že ani současná geopolitická situace se na jeho byznysu nijak konkrétně nepodepisuje. „Některé věci se zkomplikují, ale je to příležitost pro ty, kdo se zorientují.“
